7 nejčastějších chyb v životním pojištění

Inspektor Orbi už zkontroloval více než 500 smluv životního pojištění našim klientům. A bohužel se spousta chyb ve smlouvách opakuje. Přinášíme proto přehlede těch nejčastějších.

1. Klient chce zároveň spořit

Klient platí za pojistku předem dohodnutou částku. Z té je část investována. Nejedná se tedy o spoření v pravém smyslu slova, ale o investování. Určitou část ze zaslané platby pojišťovna investuje skrze podílové fondy. Vy tak kromě pojištění můžete své prostředky i zhodnocovat. Ve skutečnosti tento produkt ale moc výhodný není. Z částky, kterou pošlete si totiž pojišťovna logicky odečte poplatek za pojištěná rizika a dále, už bohužel méně logicky, různé poplatky (inkasní, administrativní, počáteční náklady apod.). Na investici tak zbývá výrazně méně, než by mělo. Tyto poplatky dosahují někdy až 30 % z klientem zaslané platby a mohou šplhat až do stovek Kč každý měsíc. Setkáváme se tak bohužel s klienty, kteří mají pocit, že na své smlouvě i „spoří“, ale ve skutečnosti je jich účet nulový nebo velmi nízký. Na investici totiž zbývá výrazně méně, než předpokládali.

Je výhodnější produkty rozdělit. Pojistit se pojistkou a investovat skrze investiční nástroje. Mezi ty nejlevnější patří ETF fondy, které můžete ve spolupráci s portu.cz využít i přímo v naší aplikaci. Neúčtují si žádné počáteční, inkasní ani administrativní poplatky. Máte tedy jistotu, že je investována celá částka, kterou pravidelně posíláte.

2. Klient chce na pojištění vydělat

Životní pojištění by mělo sloužit pro případy, kdy vám nebo vaší rodině hrozí dlouhodobá komplikace spojená s výpadkem vašeho příjmu. To může nastat v situaci vašeho úmrtí, vážných a dlouhodobých onemocnění či vážných úrazů s trvalými následky. Dlouhodobé nemoci i trvalé úrazy se mohou promítnout také do přiznání invalidity. Proto by tato tzv. velká rizika měla být ve smlouvě zahrnuta.

Ostatní pojištění krátkodobých úrazů či hospitalizace naopak nutná nejsou a zpravidla pojistku prodražují. Nezřídka se však setkáváme s klienty, kteří mají pocit, že by na pojištění měli vydělat a snaží se toho dosáhnout právě přes pojištění drobných úrazů. Mají pak dobrý pocit z toho, že jim pojišťovna zaplatila pár tisíc jako bolestné. Dlouhodobě však většinou za toto pojištění přeplatí ještě víc a vydělává tedy hlavně pojišťovna. Životní pojištění nemá řešit drobné, ale vyplácet alespoň statisícové až milionové částky, když jde do tuhého, aby pomohlo pokrýt dlouhodobé a trvalé snížení příjmu klienta.

U havarijního pojištění auta určitě také neřešíte s pojišťovnou každý malý škrábanec, to byste se pak na pojistce nedoplatili, protože by bylo pojištění zbytečně drahé. A s životním pojištění je to stejné. Ať řeší velké „bouračky“ a situace, kdy je naše tělo „nepojízdné“. Naopak drobné škrábance v podobě úrazů, ze kterých se za pár dní nebo týdnů vyléčíme není nutné pojišťovat.

3. Klient podceňuje riziko invalidity

Invalidita (především pak 2. a 3. stupně) znamená dlouhodobý a výrazný propad příjmu. Proto by pojistná částka měla být nastavena tak, aby byla schopna tento propad příjmu pokrýt a udržet tak váš životní standard. Invalidita bývá z 95 % způsobena dlouhodobým onemocněním, pouze 1 % je způsobeno úrazem při dopravní nehodě a 4 % úrazem z jiné příčiny. Zhruba čtvrtina invalidit je způsobena onemocněními, které způsobují poruchy soustředění nebo paměti.

V současnosti pobírá invalidní důchod v ČR více než 400 tisíc ekonomicky aktivních obyvatel do 65 let věku. 165 tisíc z nich je ve 3. invalidním stupni, který znamená snížení možnosti pracovního uplatnění o 70 % a více procent. V praxi jsou tak téměř bez výjimky nezaměstnatelní a odkázání jen na invalidní důchod.

Právě s těmito situacemi dokáže životní pojištění výrazně pomoc a vyrovnat právě rozdíl mezi původním příjmem, na který byl klient i jeho rodina zvyklí, a přiznaným invalidním důchodem.

4. Klient svou smlouvu neaktualizuje

Je vhodné alespoň 1x za 5 let nechat svou smlouvu zkontrolovat, aby stále odpovídala vaší životní a finanční situaci. Někdy je vhodné pojistnou ochranu zvýšit, jindy naopak snížit. Pokud se zvyšují vaše příjmy a/nebo vaše výdaje je pravděpodobné, že bude potřeba zvýšit také vaši pojistnou ochranu. Pokud se vám rozrostla rodina nebo jste si vzali hypotéku, už bude nutné počítat i s těmito závazky. Nebo už vaše děti naopak vyrostly a začaly si vydělávat sami a/nebo se vám hypotéku podařilo splatit předčasně? Pak pravděpodobně nebude nutné mít nastavenou pojistku tak vysoko jako dřív.

V Orbi vám vaše smlouvy pravidelně kontrolujeme tak, aby nebyla vaše pojistka nedostatečná nebo jste naopak za pojištění zbytečně nepřepláceli.

5. Klient není pojištěn až do 65 let věku

Tady existuji ospravedlnitelné důvody. Pokud vím, že hypotéku splatím v 50 letech, pak dává smysl mít určitou část ochrany nastavenou jen do 50 let. I tak by ale dále měly být nastaveny pojistné částky tak, aby pojištění od 50 do 65 let krylo výpadek příjmu.

Horší situace je tak, kdy je pojištění nastaveno do nižšího věku z důvodu toho, aby pojistka nebyla tak drahá. Pojišťovna totiž při sjednání pojištění zprůměruje pojištění za celou dobu vaše pojištění a platíte každý měsíc stejně až do je konce. Přestože pro pojišťovnu představujete mnohem vyšší riziko v pokročilejším věku, než když jste mladí. Proto dává největší smysl pojistit se mezi 20. a 30. rokem životem, jakmile začnete být výdělečně činní. Pojištění nastavte až do 65 let. Pojistka bude vycházet cenově přijatelně. Samozřejmě je možné pojištění ještě zlevnit tím, že se pojistím třeba jen do 50 let. Pojišťovna pak nepočítá do průměru těch nejdražších posledních 15 let. Když se pak ale budu chtít v 50 letech pojistit znovu, pojistka už bude několikanásobně dražší nebo už pojištění nebude vzhledem k případným prodělaným úrazům či onemocněním možné vůbec nebo jen s výlukami.

6. Pojistné částky jsou příliš nízké

Klienti mívají své pojistné částky nastaveny velmi nízko. Vyplacená suma by tak nebyla schopna pokrýt několik let či desetiletí trvající propad příjmu. Roli pochopitelně hraje také cena pojištění. Čím vyšší nastavené pojistné částky, tím je pojistka dražší. Především pokud trvám na tom, že mám stejné pojistné dostat ve 40 i v 60 letech. Jak jsme si uvedli výše, klient je pro pojišťovnu nejrizikovější v pokročilém věku, a to se pak propisuje také do ceny pojištění.

Toto je však možné řešit nastavením klesajících pojistných částek, díky kterým pojistka vychází cenově přijatelně a poskytuje dostatečnou ochranu v každém věku. Případná vyplacená částka s každým rokem postupně klesá. Kopíruje to fakt, že klient logicky potřebuje vyplatit víc, pokud mu má pojišťovna krýt výpadek příjmu třeba na 25 let, než když mu do důchodu chybí 5 let. Klesající pojistná částka tak dokáže nabídnout dostatečně vysokou pojistnou částku po celou dobu, a zároveň není pojistka tak drahá. Další vhodnou možností je nastavit část pojištění v konstantní částce, která se v čase nemění, a část v klesající částce.

7. Klient nemá na smlouvě nastavenou obmyšlenou osobu

Obmyšlená osoba, je ten, kdo v případě úmrtí pojištěné osoby automaticky obdrží pojistné plnění. Po doložení úmrtního listu je to většinou otázku dnů až týdnů, než pojišťovna plnění této osobě nebo osobám vyplatí. Především tedy v situaci, kdy zemře živitel nebo jeden z živitelů rodiny, hodí se tato částka pozůstalým k rychlému pokrytí výpadku jeho příjmu. Pokud obmyšlená osoba není na smlouvě uvedena, je pojistné plnění součástí dědického řízení, které může být ukončeno až v řádech měsíců nebo let.

Obmyšlené osoby můžete definovat jménem a rodným číslem či datem narození nebo vztahem k vaší osobě (například manžel/ka, syn, dcera, matka, otec apod.). Pokud byla osoba uveden jménem a jednalo se o vaši manželku či vašeho manžela, dejte pozor v případě rozvodu. Pokud by na smlouvě zůstalo uvedeno stále jméno bývalého partnera, dostal by pojistné plnění skutečně on. Je-li uvedeno vztahem, náleží vždy aktuální manželce nebo manželovi. Pokud by aktuálně žádný nebyl nebo nebyla, poputuje částka do dědického řízení. Při jakékoli změně rodinných vztahů, tak obmyšlenou osobu aktualizujte.